Tak, jako je samozřejmostí dosažení tepelné pohody ať v zimním nebo v letním období, je samozřejmostí i zajištění teplé vody. Posledních cca 20 let je snaha o snížení energetické náročnosti budov upnuta zejména na snahu o snížení potřeby tepla na vytápění (např. zateplení obálky budovy, využití alternativních systémů zdrojů tepla, revitalizace stávajících zdrojů tepla atd.). Nicméně, tak jako jsou podrobně popsány systémy zpětného získávání tepla v oblasti větrání budov, využití zpětného získávání tepla v oblasti odpadového hospodářství je technickou veřejností vnímáno jako okrajová záležitost. Přitom, ale podíl potřeby tepla pouze pro přípravu teplé vody na celkovém dodaném teple do budovy roste.
S ohledem na požadavky vyhlášky č. 78/2013 a o energetické náročnosti budov a normy ČSN 73 0540 je navíc jasné, že tento podíl bude postupně v budoucnosti čím dál vyšší. Společně s růstem cen tepla tak budou systémy využívání tepla z odpadní vody nabývat na významu.
Trend vývoje potřeb energií pro vytápění a přípravu teplé vody lze ukázat na příkladu rodinného domu, který byl postaven v roce 1995 s celkovou tepelnou ztrátou na vytápění 8,5 kW.
Z grafu jasně vyplývá, že tato „okrajová záležitost“ získávání tepla z odpadní vody se stává čím dál více zajímavějším. Použitím rekuperačních výměníků se podíl energetické úspory významně zvyšuje. V průmyslových objektech snižují výměníky typu SUP energetickou náročnost až o 60%. V případě rodinných domů a bytů lze instalováním sprchového rekuperačního výměníku NELA uspořit kolem 42% původních nákladů vynaložených na ohřev teplé vody pro sprchování.
V příspěvku je čerpáno ze studie Ing. Vavřičky, Ph.D., ČVUT Praha, Fakulta strojní, Ústav techniky prostředí.
